Zkouška ZOP
15. 7. 2008
Tak jsem se konečně dočkal. Dne 28.6.2008 nastal můj den D.Ráno mě panička vzbudila velmi brzy, stihnul jsem se trochu protáhnout a už jsme s paničkou skákali do auta a jeli do České Třebové na cvičák. Byl jsem trošičku zmatený, jindy jezdíme až hodně dlouho odpoledne a bereme sebou i Beníka, ale dneska jsem vyrazil sám. No jo, vždyť dneska skládám svoje první zkoušky, tak proto je to takové jiné. Myslel jsem si, že až tato chvíle nastane, budu úplně klidný, ale moje panička se ukázala jako pěkná nervóza a přenesla to na mě. Musím se uklidnit a ukázat paničce, že nemusí mít strach, já chci předvést, co všechno jsem se naučil, nehodlám nic zkazit. Chci všem ukázat, jak jsem šikovný a co všechno jsem se za tu chvilku, co chodíme na cvičák naučil.
Než jsem to všechno v hlavince rozebral, najednou panička začala zastavovat. A já koukám, že už jsme na cvičáku. Tady je ale aut a lidí a těch pejsků!!! Je půl osmé ráno a na cvičáku je připraveno 20 pejsků skládat zkoušky ZOP a 4 pejsci jdou na ZPU 1. Tak, začínají se rozdávat čísla, podle kterých budeme nastupovat. Jéjdanánku, my máme číslo 1. No to je horor, panička už je zelená jak sedma a já mám strach, aby mi tady na tom place neomdlela. Tak se k ní pěkně přitisknu a oblíznu jí. Fakt to zabralo, panička se na mě usmála a povídá : " Tak pojď ty moje zlatíčko, ukážeme jim, co jsme za frajery" Vím, že si tím dodává odvahy, ale já jsem vážně frajer, protože se nebojím a vrhám se do toho po hlavě. Chci něco dokázat, chci uspět, vím, že paničce na tom záleží, nemůžu ji zklamat.
Najednou přichází pan rozhodčí a volá, první dva nástup. Nastupuju na plac ještě s vlčákem Samem, který se nekouká zrovna přívětivě. Pan rozhodčí oznámí, že jestli se mu tady serveme, vyloučí oba dva a nebude koukat, kdo si začal. Já teda nezačnu, Sama mám docela rád i když je pěkně ostrej, jenže na mě zase moc ne, moc dobře ví, že s ním mikdo moc nechtěl kamarádit, aby na jeho ostrost nedojel, ale já mám pro strach uděláno. " Hej Same, tak pojď chlape, jdeme na to, ukážeme jim, jak se to dělá." Sam se na mě mrkne a máme jasno, jdeme přece skládat zkoušky, takže rvaní nebude, Sam mě vzal na milost. A můžeme začít.
Moje panička přistupuje k rozhodčímu a hlásí: " Pane předsedo, psovod.....se psem Kuzmíkem je připraven složit zkoušku ZOP, přivolání Ke mně. Samova panička se taky hlásí a jako první jdou na odložení. Já zůstávám a poslouchám rozhodčího, co mi říká. Takže jako první jdeme na přivolání. Dostávám povel volno, ale nějak se mi od paničky nechce, no, po druhé volno konečně odcházím, asi mám dlouhé vedení. Po povelu ke mně způsobně a rychle přibíhám před paničku, ukázkově usedám a čekám na povel k noze, který plním také ukázkově.Takže, mám to za 8 bodů, to jsem to teda zkaňhal hned na začátku, doufám, že to nebude takhle pokračovat. Jenže je to tak, smůla se mi lepí na paty. Chození na vodítku i bez vodítka, po 8 bodech, tak a té smůly je už snad dost, prý to mám pěkné, ale ještě to není 100%.Pak následuje sedni-lehni-vstaň, jsem rychlý a krásně poslouchám, jenom to vstaň nemám úplně rovné, hlavu jsem trošku přetočil a stojím malilinko křivě a dostávám 9 bodů.No, to docela jde. Jdu se měnit se Samem, který nádherně ležel na odložení a odcházím na jeho místo.Dostávám povel lehni a zůstaň a panička odchází. Normálně jsem dost trpělivý, ale teď jsem jak na trní, ale musím vydržet, vidím paničku, jak na mě nervózně kouká, ale já si z toho nic nedělám a ležím dál. Konečně Sam docvičil a já už to mám také za sebou, dostávám 10 bodů. Samovi se také dařilo, dostal celkem 44 bodů, já 43. Jsem moc spokojený, snad se nám vydaří i druhá půlka. Zatím si jdeme se Samem oddechnout a na plac nastupuje další dvojice. Paní Iveta, naše cvičitelka s Bonzíkem , kterého vede místo majitele a ještě jedna psí slečna, ale to už nevím, jak se jmenovala. Takže hurá hurá, první půlka je za námi.
Teď máme spoustu času,abychom si prohlédli ostatní pejsky. Je to tu teda docela směsice. Jsme tady 3 labíci, 1 vlčák, 2 ohaři, 1 španělák, 2 pittbulové ( Casira je moje kamarádka a Jumbo je taky moc fajn), 2 kolie a 2 rotvíci,několik pejsků, u kterých nedokážu určit co jsou zač. Prostě jak jsem řekl, směsice.
Čekáme skoro 2 hodiny a konečně jsou ukončeny první půlky. Tak a začínáme po skupinách. Budeme nastupovat po 4. Já jdu zase jako první, to je prostě pech. První je ovladatelnost ve skupině. Co pořád ten rozhodčí má, vždyť jsem to měl moc pěkné. A zase mi dal jenom za 9. Takhle by to teda nešlo. Teď je na řadě sedni-lehni-vstaň. Tak teď to mám teda ukázkové, dostal jsem za 10 a stejně tak ve skupinovém odložení. Odložení to já mám rád, to mám úplně vždycky pěkné, protože se můžu kochat okolím a vlastně nemusím nic dělat. Tak a při chůzi po nepříjemném terénu jsem dostal zase za 9 , ale za to já nemohl, za to mohla panička. No tak jsme se o ty chyby podělili, no. Nic si z toho paničko nedělej a honem pojď, už máme před sebou jenom poslední cvik - přenesení psa, tedy mě. To nedělám moc rád, protože paní, která mě nese s mojí paničkou je strašně malá a tak mi hlava visí pěkně dolů. No ale co můžu dělat, prostě to musím vydržet.
Ve druhé půlce jsem dostal 48 bodů. Jsem spokojenej a moje panička taky. Jenom litovala, že mi to trochu pokazila, mohl jsem být na tom ještě líp. Takže celkem máme 91 bodů a známku výborně.
Teď zase budeme čekat, až odcvičí ostatní, ale už to tak hrozné nebude, když se cvičí po 4.
A konečně je konec. Je půl druhé a docvičili všichni. Jenom můj kamarád Falco neprošel. Ale on je ještě labíkovské štěňátko, vždyť ještě neměl ani rok, tak bude prostě opakovat na podzim. Byl ale moc smutný a já se ho pokoušel rozveselit. Snad se mi to povedlo.
Tak konečně jsou vyplněny bodovací karty a diplomy a pan rozhodčí vyhlašuje výsledky. Moc nám gratuloval, umístnili jsme se totiž na krásném 6 místě.
Tak a je konec. Jsem tedy pěkně zmožený a vysílený. Je půl čtvrté a my konečně jedeme domů. Ještě pořád je šílené vedro a my máme pocit, že jsme se snad už museli rozpustit. Ale to nevadí, je totiž za námi vidět kus práce a panička je na mě náležitě hrdá.
Teď Vám ještě ukážu svoji bodovací kartu, aby jste viděli, že prostě nekecám.
¨